Znáte to. Váš zubař přestal uzavřel ordinaci a náhradní je daleko na dojíždění. Musíte si tedy najít nového. Jenže teď to přijde. V nejbližším městě je ordinací několik, všude Vám ale řeknou: Nebereme, máme plný stav. Ouha! Co teď? Spolehnout se na zubní ambulanci? Nebo si najít nejbližšího zubaře, který je ovšem natolik daleko, že si rozmyslíte jet za ním s každým sebemenším problémem. Nebo se zaregistrovat k tomu, o kterém se nešíří zrovna dobré zvěsti? Co si budeme povídat, sehnat zubního lékaře je dnes docela složité. Zvlášť, když si přejete, aby byl blízko a měl dobré hodnocení.

Podobná situace nastává, pokud potřebujete sehnat zubaře pro své nově narozené dítě. Stane se, že zubař matky dítě přijme, pokud samozřejmě dělá i dětskou stomatologii, ale není to pravidlem. Pak hledejte jehlu v kupce sena. Co teprve máte-li dětí víc? Každé bude mít jiného zubaře? Stát se to může.

Dejme tomu ve velkém městě, třeba v Praze, se zubař najde. Je zde větší koncentrace klinik, jmenujme třeba zubař Praha Clinicplus, zatím co v maloměstě nebo na venkově už to začíná být problém. Pro toho, kdo navíc nedisponuje autem, ale musí se spoléhat pouze na veřejnou dopravu, problém téměř neřešitelný.

Dejme tomu, že jsme zubaře sehnali a můžeme začít docházet na preventivní prohlídky a hygienu. Neznám nikoho, kdo by v zubařském křesle seděl rád, ale návštěva nemusí být nepříjemná. Záleží na povaze a profesionalitě zubaře. Pokud to bude nepříjemná arogantní osoba, která nevysvětlí, co máte za problém a co je potřeba udělat, nenabídne možnosti a nevysvětluje postup, zkrátka s klientem správně nekomunikuje, pak návštěva je za trest. Pokud se ale na vás už při příchodu usměje, slušně pozdraví, komunikuje s vámi a pracuje s opatrností, návštěvu zvládnete a při odchodu si ještě řeknete, že to vlastně nic nebylo. Takové lékaře, nejen zubaře, si přejeme mít všichni.