V posledních měsících přichází ze strany státu jedna jobovka za druhou. Vrcholem bylo zavedení EET, což mnohým drobným prodejcům zlomilo vaz  a pak výroky předsedy Senátu Štěcha. Pro EET existuje řada pro a proti a stát těch pár živnostníků, kteří kvůli němu museli, či budou muset skončit, nijak netrápí. Práce všude dost, na úřadu práce nezůstanou, někde se uchytí. Co je osud jednoho člověka proti zájmu státu.
Odvody se pro OSVČ zvyšují o pár procent každým rokem. Ano, jsou mnohem nižší než u běžných zaměstnanců. Ale být OSVČ znamená, muset se pořádně otáčet a žádné jiné velké výhody z toho neplynou.

Shrňme si to:

Klady    + nízké odvody
+ člověk je svým pánem
+ flexibilní pracovní doba (jen teoreticky, protože musí dělat podle přání zákazníků)
+ dovolená, kdy se člověku chce (jen teoreticky, protože si většinou žádnou nebere)
Zápory‒ neplacená dovolená, utíkají zakázky, práce stojí
‒ při nemoci bez peněz, pokud si neplatí extra pojištění
‒ žádné extra benefity (stravenky, dárky k výročí, firemní akce)
‒ riziko „hluchého období“ bez práce
‒ riziko nezaplacení faktur zákazníky
‒ časová náročnost (často od rána do večera + víkendy, musí si vydělat na dobu, kdy je práce méně nebo ji nemůže vykonávat)
‒ náhlé zrušení zakázky, konec  na projektu ze dne na den (finanční, hospodářská krize)
‒ u žen velice nízký příspěvek v mateřství a mateřská dovolená nuceně na 4 roky, pokud se svým platem nezaručí manžel
‒ u řemeslníků vysoké náklady na nářadí, vybavení, dopravu
 
Jistě, stejné starosti, jen v mnohem větším rozsahu mají i majitelé velkých firem. Jenže ty často čerpají dotace od státu, dostanou snadněji úvěr od banky na překlenutí náročného období a stát je nenechá jen tak padnout, protože zaměstnávají hodně lidí. Starosti drobných podnikatelů a živnostníků nikoho moc nezajímají. Ale dupat po těch malých je snazší, než dupat po těch velkých.